Již v šedesátých letech vyjádřil Marshall McLuhan slovním spojením „globální vesnice“ moderní pojetí světa v čase a v prostoru nových médií. Poukázal, že se budou stále zkracovat vzdálenosti a snižovat bariéry, informace budou dostupnější a jejich výměna snazší. Uvažuje také o vzniku nových komunit, o vzniku nového typu spolupráce a o odlišném vlastnictví a přístupu k informacím.
 
Moderní doba tedy oddělila čas a prostor. Postmoderní doba dala vzniknout "neprostoru" (napodobení fyzického světa prostřednictvím sociálních sítí a on­‑line her v reálném čase) a virtuálním identitám. Na tuto evoluci chápání reagoval i informační design a pomohl zhmotnit nové vztahy, tak jak je známe dnes.

Dávno pominula renesance o které se tvrdí, že byla poslední epochou v historii, kdy byl člověk schopen pojmout veškeré vědění světa. Dnes nejen, že nemáme šanci znát všechny dostupné informace, ale níže zmiňované cifry naznačují, že máme čím dál větší pravděpodobnost se v záplavě údajů ztratit. Na jedné straně roste rychlost, kapacita a množství v "digitálním vesmíru", na straně druhé, v opozitu stojí omezený výkon a hranice našeho mozku.