U čtení textu (s ohledem na konvence dané kulturní skupiny) musíme dodržet ustanovený postup, abychom mu porozuměli. Tedy čtení zleva doprava, řádek po řádku, čímž se nám postupně formuluje celkový pohled na problematiku a krok za krokem doplňujeme chybějící kousky k celku.

Naproti tomu u vnímání obrazu žádná předepsaná lineárnost není. Uživatel tak získává již v první fázi celkový přehled o situaci. Sdělení podpoříme kompozicí prvků v ploše, seskupením, oddělením, porovnáváním, atd. Odhalíme vztahy mezi údaji, současný stav a tendence fenoménu. Příjemce po prvním kontaktu zjistí, zda je pro něj téma atraktivní. Pokud ano, může analytickou metodou pokračovat k detailům. Tento postoj dovoluje přistupovat k informacím individuálně, s ohledem na preference příjemců a přístup je obdobný jako u hypertextu. Hypertext je blízký vlastnímu principu lidského myšlení a změnil náš zažitý přístup k informacím.

Ideální je kombinace textu a obrazu. Vycházím tak ze dvou signálních soustav definovaných Ivanem Petrovičem Pavlovem. První signální soustavu máme společnou se zvířaty. Reaguje na zrakové podněty (barva, tvar, směr, pohyb, atd.) a podporuje obraznou představivost, emoce. Zatímco druhá signální soustava se vztahuje pouze k lidem, jejich myšlení, filozofování a zastupuje slovo, text, číslice. Efektivního využití celého mozku dosáhneme spojením obou rovin. Jedna z nich by měla převládat, u vizualizace je vhodné volit doplňující texty krátké a výstižné a prostor uvolnit názornosti.
Dobrý design tak může být vhodným nástrojem k urychlení kognitivního procesu.

Další výhodou informačního designu je uplatitelnost pro širší publikum. Jeho prvky jsou mezinárodním jazykem a mnohdy rychleji pochopitelným, jak se snažil během třicátých let dokázat mimo jiné i Otto Neurath svým piktografickým systémem Isotype. Není zde bezpodmínečná znalost jazyka a většinou jsou texty stručného charakteru. S jejich přeložením může pomoci cizojazyčný slovník. Na druhé straně nelze ani u symbolů a značek stoprocentně předpokládat, že je lidé po celém světě pochopí totožně. Proto je důležité vymezit cílovou skupinu uživatelů a případně zpracovat i odpovídající nápovědu.

Jelikož je informační design profesí multioborovou, přesahuje do oblastí filozofie, sociologie, sémiotiky, psychologie a gestalt psychologie, mentálního mapování, principů komunikace, informační architektury, grafického designu a typografie. Využívá jejich znalosti a aplikuje je do praxe.

Vše výše zmíněné je srozumitelně popsané například v knize Semiology of Graphics, dále v knize Designing Data Visualizations nebo v diplomové práci Princípy vizualizácie informácií ve slovenském jazyce. Byť se práce týkají především informačního designu, pravidla mají uplatnění i v jiných oblastech.