Informační umění také pracuje s různými způsoby zaznamenávání, porovnávání a zobrazování údajů. Vyjadřuje se pomocí vazeb, uzlů, sítí, grafů, diagramů, os, map, povrchů, profilů, aj. Oblíbené a často využívané jsou právě sítě – složité struktury, které vytvářejí zajímavé vzory a člověka přirozeně fascinují. Estetika ale nemusí pocházet pouze z vizualizace informací, paralelu můžeme nalézt také například v přírodních systémech, ve vědě, v biologii. Síťovým vizualizacím se věnuje již zmiňovaná kniha Visual Complexity, kde Manuel Lima v souvislosti s estetikou sítí zdůrazňuje odkaz na Jacsona Pollocka a jeho abstraktní expresionismus. Konotace je možná také s generativním uměním, které ale na rozdíl od informačního umění pracuje s náhodností. Informační umělec má větší kontrolu nad procesem a vědomě pracuje s prvky a kompozicí.

Například pro projekt Warm Winter (Teplá zima) Nathalie sbírá a uchovává hodnoty ze záznamů, údaje z bójí a historické informace z období od prosince 2006 do ledna 2007. Prostorové grafy z rákosí zastupují teplotu vody, vzduchu a půdy, fáze měsíce, příliv a odliv, 24 hodinovou časovou osu. Autorka používá barevný rozlišovací systém pro snazší přehlednost. Dalším námětem jsou Antarctic Tidal Rhythms (Antarktické přílivové rytmy). Jde o vliv gravitace, fází slunce a měsíce na životní prostředí Antarktidy. Opět zaznamenáno 3D grafem.
Mimo vizualizací mohou být její práce současně chápány jako sochy či hudební partitury. Kromě objemové vlastnosti zhmotněného počasí poslední dobou převádí meteorologické záznamy na hudební osnovu. Skladby „klimatické“ vážné hudby interpretují hudební tělesa jako je pianistka Elaine Rombola, skupina Axis Ensemble a trio Nineteen Thirteen. Zhudebněným dílem je například Hurricane Noel (Hurikán Noel) a The Loneliness of a White Knuckler.
Přístup této umělkyně by se dal popsat jako umělecko-vědecký. Jak sama řekla na konferenci, TEDGlobal 2011, Edinburgh, UK|2|, zajímá ji narušení hranice a hledání společného jazyka zdánlivě odlišných oborů vědy a umění.

V instalaci Regroup (The Ex-Googler Universe) fleesové plochy, zakončené plastovými víčky, zastupují konkrétní pracovníky společnosti Google, kteří ze společnosti odešli a založili nové firmy nebo do nějakých firem investovali. Zvolená barva fleesových ploch symbolizuje zaměření firem a jejich velikost se rovná velikosti počtu zaměstnanců nových subjektů. Největší plocha v centru je samotný Google. Natažená lana jsou vazbami odhalující minulé i současné vztahy.
System of Knowing (Systém poznání). Myšlenkou jsou různé transformace shodné informace. Jedna informace má dvě různá zpodobení v rozlišných formách – a to kresbu a sochu. Paralelu lze najít ve slovní interpretaci lidí, kdy také různá forma ovlivňuje výslednou podobu a přístup k informaci. Výsledkem je instalace tvořena z 6-ti vzdušných objektů a několika kreseb. Červená linie vedoucí po zemi a zdech doplňuje instalaci propojením vždy souvisejících prací. Objekty jsou tvořené pomocí teflonových kroužků a plastových stahovacích zip pásků. Díla spojuje základní bílá barva a některé z nich jsou střídmě doplněna výraznou barvou. Kresby jsou provedeny inkoustem na papíru. Kresby i sochy svou stavbou připomínají buněčný organismus.
Divided time (1999-2009) (Rozdělený čas (1999-2009)) je zobrazení období 10-ti let ve Spojených státech amerických. Jeden den se rovná jednomu vláknu, jehož délka ukazuje Dow Jonesův index za příslušný den. Bus structure 2am-2pm (Autobusová struktura 02-14 h) je další instalace z vláken. Tématem je nedělní veřejná dopravní struktura v oblasti Minneapolis-Saint Paul (nejlidnatější městská část státu Minnesota, USA). Na vodorovné ose je zaznamenán pohyb a na vertikální ose čas. Použitý materiál měď, dřevo, vlákno, ocel.

V jeho rozsáhlé tvorbě lze najít i prostorové reprezentace údajů. Tvoří vizualizace ze záznamů zvuku, pohybu a otřesů převedením do 3D objektu rotací v modelovacím programu. Objekt poté realizuje 3D tiskem, technologií Rapid Prototyping. Jedná se o dva tématicky podobné projekty, o jevy s katastrofickými následky. A to vizualizace 28 vteřin dlouhého zvukového souboru atomové bomby s názvem 28 Seconds of Hiroshima (28 vteřin Hirošimy) a dílo Tōhoku Japanese Earthquake Sculpture (socha japonského zemětřesení v Tōhoku), socha zobrazující 9 minut ze zaznamenaných seismických vln při ničivém zemětřesení v japonském Tōhoku v roce 2011.

Vegas Baby např. zaznamenává pohyb po městě při návštěvě Las Vegas.