Dorozumívání pomocí obrazu je tu s člověkem, a jeho nutností vyjadřovat se, v jistém smyslu již od pravěku. Za první projevy vizuální komunikace považujeme jeskynní malby (jak dokládají například nejznámější nálezy v jeskyních Altamira, Lescaux, Pindal). Dále pokračujeme mnemogramy (značky sloužící k zapamatování, např. počtu dobytka), piktogramy (stylizace předmětů), ideogramy (klínové písmo, hieroglyfy, čínské písmo, aj.), slabičné a hláskové písmo (v našich zeměpisných šířkách převážně latinka).

První snahy o zobrazení poznatků (spojené spíše s kartografií) bychom našli datované již před našim letopočtem. Šlo o jednoduché mapování měst, světa, hvězdné oblohy, pohybu planet, a různé druhy kalendářů. Ačkoli se mnohé reprezentace nedochovaly, známe je z reprodukcí.

Primitivní grafy, tabulky, různé techniky porovnávání a měření zaznamenáváme již kolem roku 950. Od této doby se začínají objevovat pokusy o jednoduché diagramy.

S postupem času četnost realizací stoupá, v 17. století je rozvoj již patrný a opravdu významnou dobou je osvícenství. Hnutí, které klade důraz na racionálnost, logičnost a rozvíjí vědy jako je matematika, fyzika, astronomie.

William Playfair, skotský inženýr, ekonom a statistik, zareagoval na požadavky doby a je považován za autora sloupcových, koláčových a spojnicových grafů. Byl jejich propagátorem a zastával názor, že grafy jsou srozumitelnější a čitelnější než číselné tabulky. Roku 1801 vydal Statistical Breviary (Statistický breviář).